Úryvky ze samostatné práce DPS
ÚVOD
Neblahý vliv televize na člověka
Televize je vymožeností techniky převážně druhé poloviny 20. století a dá se říci, že kromě internetu ( který nastoupil koncem 20. století ), nebyla zatím překonána co do počtu diváků ( rádio většinou poslouchá jeden člověk- pokud ovšem nehraje rádio jen jako kulisa ) a stala se médiem, které ovlivnilo milióny lidí velké části naší planety. Televize nám umožní sledovat země a lidi, které bychom ( jakožto normální občané, kteří jezdí do zahraničí jen sporadicky ) asi nikdy neviděli a nesetkali se s nimi. Pryč jsou časy, kdy se lidé ve vesnici scházeli v jednom nebo několika domech, jejichž vlastníci měli tento malý zázrak ve své domácnosti. Bylo to opravdu velkolepé: člověk se rázem ocitl v neznámé zemi, putoval divokou přírodou, mohl vidět události, které se staly tisíce kilometrů někde na jiné části zeměkoule, mohl sledovat koncert či fotbalový zápas a přitom být v teple u kamen. Já, jakožto čtyřicátník, jsem ovšem obdivoval v mládí jiné věci. Doslova mě fascinovalo, když v místnosi v domku mé babičky se scházeli večer lidé a při černé hodince si vyprávěli, co ten den prožili a samozřejmě nezapomínali na to, aby se vraceli k událostem a zážitkům, které se v jejich životě staly a které byly tak zajímavé, že jsem jen seděl a poslouchal s nezvyklou ochotou a naprosto mlčenlivě. Měl jsem rád tyto večery, záviděl jsem babičce a tetě, že nemají televizi a že si tak pěkně povídají, ba dokonce, že i zpívají. Jenže nic netrvá věčně a televize se postupně vkrádala i do domácností, které dlouho odolávaly. Tak se stalo, že ve vesnici mé babičky ( doma jsme samozřejmě televizi měli ) se postupně černé hodinky vytrácely a v oknech se pomalu s přibývajícím večerem rozsvícely tyto malé bedýnky, které přitahovaly diváky tak mocně, že ztráceli chuť nějak se zabavit po práci a automaticky zapínali knoflíky televizí.
Zpočátku se lidé u televize opravdu bavili a samozřejmě se dívali jen určitou omezenou dobu, neboť museli brzo ráno vstávat do práce. Ale nechme počátky televize a věnujme se nyní televizi v 80. letech 20. století.
Jak jsem již řekl, my ( jakožto rodina čítající 4 členy – rodiče, mě a sestru ), jsme samozřejmě televizi měli. Já osobně si nepamatuji, že bychom ji někdy neměli. Jenže z původního významu televize se postupem doby stal fenomén, který požíral lidem čas, okrádal je o společné chvíle a stal se dominantou v celé rodině ( alespoň v naší rodině to tak bylo ). Postupem doby člověk ztrácel orientaci, co je skutečnost a co je fikce a takzvané dívání se do hymny ( hymna a vlajka se objevovaly na obrazovce po 24. hodině ) se stalo běžnou rutinou mého života.
Toto jsou zkušenosti ze života, kdy jsem byl ještě mlád a svobodný. V další částí se zaměřím na svou současnou rodinu, která čítá kromě mě mou ženu a mého syna.